Realitu si vytváříme pocity

Mnoho z nás se ptá, proč se nám neplní naše sny? Co děláme špatně nebo z jakého důvodu dostáváme mnohdy i stejné lekce. Už teď vás uklidním. Tyto otázky zadává mysl, která nás udržuje ve známém — ať už jde o situace nebo lidi. Její předností je mimo jiné tahat nás do minulosti nebo budoucnosti. Při prožívání přítomného okamžiku jsou tyto otázky zbytečné.

Pokud budeme v tom „známém“ neboli stejném setrvávat, nemůžeme očekávat změnu. Týká se to naprosto každé sféry našeho života — vztahů, práce, okolí, míst a také návyků i těch nejbanálnějších jako je čištění zubů, vstávání na stejné straně postele nebo stejného ranního/denního rituálu.

Aby se aktivovaly neurony v mozku, buňky v těle a život se nám začal měnit k obrazu našemu, je potřeba vyjít z komfortní zóny, začít dělat věci jinak a především je pociťovat jinak.

Během dne nám proběhnou hlavou miliony myšlenek, které více či méně následujeme. Připisujeme jim různou váhu. Samotné objevení se myšlenky není ten kámen úrazu, ale zachycení té či oné a podpoření ji pocitem, je spouštěč pro tvorbu naší reality.

Představte si, že vaše tělo je obrovská promítačka. Myšlenky jsou film, pocit světlo a náš život plátno. Aby se film promítl na plátno, potřebuje světlo. A tak je to i s vytvářením si naší reality.

V hlavě nám běží film, který můžeme pozorovat nebo se ho chytnout a začít hrát hlavní roli — hodnotit, rozebírat, přebírat, analyzovat a vdechnout mu nějaký pocit. Třetí možnost je, stát se tvůrcem.

Často se však stává, že vedeme v sobě dialog s negativním nádechem, ať už jde o reálnou situaci nebo imaginární výplod toho, co se může nebo mohlo stát. Umíme se daleko rychleji naladit a prožívat „špatné“ pocity a to hezké bereme jako samozřejmost nebo si tolik s těmi myšlenkami nepohráváme.

Jak na to?

V prvé řadě doporučuji setrvávat v přítomném okamžiku jak to jen půjde. Obdivovat krajinu kolem nás, lidi a drobnosti, které na své životní cestě potkáme. Přijímat situace tak jak jsou, bez hodnocení.

Následně při realizaci našeho snu nebo tvorbě života obecně si říct, co si přeji v přítomném čase. Představte si, že už to máte a zapamatujte si ten pocit spjatý s danou situací, věcí, člověkem. Tu a tam, když si na svůj záměr vzpomenete, aktivujte TEN pocit.

Dále zjistěte jestli nemáte nějaké životní přesvědčení nebo strachy, které vám v realizaci budou na obtíž nebo vám budou bránit. A když vytvoříte svůj záměr, nechte vše plynout. Vesmír (Bůh, Zdroj, Prostor) není hluchý, slyší každé špitnutí, ale pokud se příliš snažíme, lpíme na výsledku, chceme to hned nebo vymýšlíme hlavou jak to udělat, Vesmír nám to nepošle do cesty tou nejideálnější cestou pro nás a realizace bude trvat třeba i roky. Samozřejmě pokud cítíte, že máte pro to něco udělat nebo někam jít.. Dělejte to! (ovšem s lehkostí a nadhledem)

Jen si vzpomeňte.. něco jste si přáli, honili jste se za tím a teprve až jste to vzdali nebo zapomněli na to, tak se vám to splnilo (možná i v době, když jste to už nečekali nebo ani nechtěli).

Užívejte si chvíle, kdy jen sledujete, kterou cestou a jakým způsobem se vám sen realizuje, je to jeden z nejkrásnějších pocitů, které znám.

Čerešničky, čerešničky, čerešně...

Dejme si jednoduchý příklad. Budu si přát třešně. Můžu si je koupit a mám splněno. Můžu si je ale přát a sledovat kudy ke mně přijdou. Odpoledne se mi ozve kamarádka, že dostala od babičky z venkova hromadu třešní a ráda se se mnou rozdělí. Nebo přijdu do práce a ve společných prostorách je někdo přinesl pro všechny. Variant je nekonečné množství.

Jsou přání, na které nemáme na přímo vliv nebo si myslíme že jsou pro nás v současné době z jakéhokoli důvodu nedosažitelné. V tom případě přijde vhod formulovat přání, kouknout na svá přesvědčení, strachy a pak už jen sledovat kudy se to k nám dostane.

Je možné, že nejprve to budete vnímat u okolí. Těšte se z toho, už se k vám blíží :).

Přeji krásné pocity a brzké splnění všech přání.