Zaměstnej svou mysl

Tvoření naši reality je jako malba obrazu — záleží na nás jaké barvy zvolíme a kterou stranou štětce je naneseme na plátno.

Když mluvím s lidmi, všímám si, na co se zaměřují. Jaké slova a tón hlasu volí. Jsou typy, kteří mluví hodně o tom, co jim kdo udělal a za co může ten nebo tamten. Pak jsou lidé, kteří zaměřují svou pozornost pouze na ostatní, jak se chovají, jak se oblékají, co dělají.. Taky jsem vypozorovala ty, kteří o sobě mluví cynicky a shazují se nebo s vážnou tváří se o sobě vyjadřují jako o něčem horším, méně znamenajícím pro tento svět. Často jsou to ti, kteří dávají přednost pohodlí druhých nehledě na sebe a své potřeby.

Čím dál častěji se však setkávám s bytostmi, které nehodnotí. Když mluví, vypráví „veselé historky z natáčení“. Mluví o svých projektech, uskutečněných snech a zajímavostech, které je v nejbližším čase čekají nebo které realizují. Jde z nich cítit klid a „věříte“ jim život.

Ano, jsou i takoví, kteří předstírají velkou uvolněnost, ale to je snad patrné na první pohled, že jde jen o jakýsi druh pozérství. I když nazvala bych to spíše „nevědět kudy kam“ nebo „kam vítr tam plášť“.

Ať už se lidé staví do role oběti, soudce či rozhodčího a nebo přebírají jiné role, za vším je naše Mysl. V indiánském jazyce by to byla Mysl — ta která myslí — přemýšlí — vymýšlí..

Vnímáte ten tlak?

Mysl nás tlačí do kouta, abychom se cítili nejistí. Všechny ty věty — na to nemáš, proboha a co sis myslel, neznám je, nejdu tam, tak to byl propadák.. Ano, to vše je výplod Mysli. Kolik z vás si uvědomuje, že Mysl je popravdě naším nástrojem? My jsme tím, kdo má, může, měly by.. udávat směr.

Kromě vymýšlení a přemýšlení nás tak Mysl odděluje od činu. Používá důvtipné nástroje — lítá v minulosti a v budoucnosti, čímž nás drží od uvolněného Teď a Tady. Je to její přirozenost a dělá to proto, aby přežila. Její největší slabinou je strach ze zániku. Mějme ji proto rádi, protože i přes všechny neřesti jí k životu na Zemi potřebujeme. Pokud ji používáme jako náš nástroj, určujeme si sami naše priority a nehoníme se za ní jak pes za kostičkou. Společně s Egem a Emocemi tvoří nás — čili to co máme rádi, co se nám nelíbí, co chceme apod. Za předpokladu, že tyto Tři Kumpány vědomě používáme, tvoříme si příjemnou realitu, kde se nám sny plní na počkání a nemožné je do tří dnů.

Jak na mysl?

V první řadě je vhodné se s ní skamarádit, promluvit si s ní a vysvětlit jí, že chceme být přátelé.

Má mysl bývala velmi těžkopádná, doslova mě ovládala, tvořila si podivně negativní historky, které se ani nestaly nebo neměly důvod se stát. A heleďme některé scénky se mi později manifestovaly do reality, protože jsem je umocňovala svými pocity, až se vyzrcadlily do mého života. Dlouho jsem se divila, proč se mi dějí některé negativní věci, až jsem pochopila, odkud se vše nemilé (i milé) bere.

První krok byl pochopení, že Mysl je mým nástrojem, poté jsem si s ní promluvila a nabídla jí přátelství, čímž se podstatná část energie uvolnila. A nakonec jsem se ji zeptala, co ji ještě baví jiného? Jakou činnost si přeje dělat, aby cítila klid a byla naplněná. Po dvou dnech mi odpověděla a bylo po dramatech v hlavě.

Zároveň jsem pochopila, že tak jako nejsem oddělená od Vesmíru či Zdroje, tak stejně jsem jednotou se svou myslí a potažmo s myslí všech v mém okolí, neboť co manifestuji, to se mi vrací v podobě mého okolí.

Když dnes přijde Mysl s tím svým povídáním o nemožnostech a pochybovačstvím — promlouvám s ní. Dám ji najevo, jako malému dítěti, že jí miluji, že ji potřebuji a že budeme silnější, když budeme pracovat a tvořit společně. Jestliže má i nadále pochybnosti, opět se ji zeptám a nebo už dnes i nabídnu, čím ji zaměstnám.

To jsou kroky, které uvolní hlavu, energii, tím se cítíme dobře, jsme spokojení a tvoříme si příjemné místo k našemu životu. V neposlední řadě můžeme u sebe až hmatatelně vnímat osobní růst, uklidnění a směle si užívat chvíle Teď a Tady.