Návyk jako závislost

Z neurologického hlediska se návyky tvoří v naších neuronech po dobu 21 dnů. Neuronové kanály připomínající na konci štětinky se připojují k hlavním cestám, ke kterým po určité době přirostou. Opačný proces se děje, když se chcete návyku zbavit nebo se něco odnaučit.

Většina z nás asi prošla nějakým životním „A DOST!“ a částečně či kompletně změnila svůj život – ať už z úplného dna nebo jen z nějaké opakující se situace. Zejména na úrovni nevědomého života potom můžeme zažívat hezké houpačky neboli vracečky do toho krásného teplíčka starého já, starého známého života či komfortní zóny. Přeci jen to tam už známe a proto se někdy můžeme v tomto návyku vlastního chování cítit bezpečně.

Čtete také: Návyk jménem „To jsem já“

Nedávno jsem prošla v mém životě dalším z řady: „A DOST!“ Tentokrát je však rozdíl v tom, že je to vědomý krok s jasnými kroky. Díky tomu, že jsem se naučila naslouchat sobě, svému srdci a pozorovat, když to jde jinudy či nějakým labyrintem, se dokáži vrátit velmi rychle na cestu, kterou provádím změnu neboli odcházím z návyku vlastního chování.

Stejně tak pokud máte jak se říká silnou vůli a opravdu jdete velmi důsledně za tím. Stav, kdy se Vám plaší mysl a návyk Vás pomalu dostává či pokouší, může připomínat drogový detox a to i na fyzické úrovni.

Zbavovaní se návyku je podobný abstinenčním příznakům

Odpověď na tuto otázku je v našem fyzickém těle. Drogová či jakákoli jiná závislost se chová v těle stejně jako jakýkoli jiný návyk. Stále se jedná o závislost na určité chemické látce, které tělo při reakci na daný podnět spustí. Stejně jako si kuřák zapálí, stejně tak na lež, zradu, setkání se s přátelí apod. máme chemické reakce, které spouští stále dokola stejné vzorce chování.

Když je chceme změnit a tělu je nedopřejeme, pocítíme abstinenční příznaky. To stejné se děje, když se daný subjekt chová jinak neboli když jsem zvyklí na chování našeho okolí a někdo vybočí ze svých kolejí a tím naruší naše zažité očekávání. I zde chybí známe chemické spouštěče, které díky neurotransmiterům přenesou onu informaci do celého našeho těla. V tu ráno začneme pociťovat zmatek a urychleně vyhodnocujeme situaci. Nejčastěji se pak začnou vyplavovat obranné chemické látky, které nás navedou na reakce jako je nedůvěra, strach, úzkost, překvapení, nejistota či hodnocení. Oněm daným reakcím říkáme chování nebo rysy charakteru a přitom je to pouze návyk. Jak prosté, že?

Jak ven z chemického kruhu?

Jedna z osvědčených metod je zpomalení. Zpomalte a pozorujte. Díky tomu si dopřejete čas všímat si, co se děje a jak veškeré procesy, ač už v těle nebo v chování probíhají a to nejen Vaše, ale i Vašeho okolí. Navíc ve snížené rychlosti, máte dostatek času a prostoru se zastavit a na místě to změnit. Jestli tedy jste v dané chvíli, kdy se dostavuje starý dobrý rituál, zvyk, vzorec chování bdělí a všímaví či v roli pozorovatele, můžete říct: „A dost!“ a zareagovat jinak nebo zaujmout jiné stanovisko či úhle pohledu.

Ke snížení kvaltu v zajetých kolejích a automatických reakcích Vám pomůže mimo jiné soustředění se na dech. Jednoduše řečeno: „Kudy chodím, tudy dýchám“. Dejte si pár dní a při každé příležitosti dýchejte vědomě – soustřeďte se jak vzduch vchází a vychází špičkou vašeho nosu. Pozorujte do jaké části těla až dýcháte. Sledujte kudy dech jde. Představujte si celou cestu od nosu, přes hlavu až do plic a břicha a zase ven. Za pár dní uvidíte, co se ve Vašem životě mění.

Čtete také: Změna vyžaduje jiný úhel pohledu.

Čím více sledujete a pozorujete své reakce i samotné příčiny neboli spouštěče, tím snáze je rozpoznáváte a transformujete na nový typ chování. Tentokrát však jasně stanovený Vámi. Je totiž jen na Vás, co si z vesmírného katalogu zvolíte a to i co se týče chování :).